Návštěva Číny byla mým snem už od šesté třídy na základní škole, kdy jsme si pouštěli dokument o tamější kultuře a Velké čínské zdi. Před rokem jsem konečně nashromáždil dostatek financí, abychom mohli s přítelkyní vycestovat. Počítejte tak s 50 000 Kč na osobu, aby váš rozpočet nebyl příliš napnutý. A teď už mi zbývalo sehnat letenky, vízum do Číny a ubytování.

Nejprve jsem se objednal k doktorovi kvůli očkování, pak jsem usedl k internetu a vyhledal nejlevnější letenky do Číny přes CSA (proč zbytečně utrácet, že?), vyřídil sobě i přítelkyni cestovní pojištění, vytipoval si místa k ubytování (jeli jsme na vlastní pěst) a nakonec si vyřídil vízum do Číny. Víza jsme vyřídili přes společnost, která je za malý příplatek obstarává zprostředkovaně, a tak jsem nemusel tvrdnout na konzulátu.

V den „D“ jsme s letenkami a vízy do Číny v ruce dorazili na letiště, nechali se odbavit, a pak jsme odletěli z Prahy s přestupem v Moskvě do Číny a cestou si opakovali pár základních zdvořilostních frází v čínštině. Když jsme dorazili do Číny, sehnali jsme siubytování (vyšlo nás asi na 300 Kč za noc pro dva) poblíž Pekingu, pak jsme se vydali na túru po památkách. Prohlédli jsme si kostely (stačí si jich projít jen pár, jsou si podobné), zavítali do Zakázaného města (největší palácový komplex na světě) a na Náměstí nebeského klidu. Předposlední den jsme zajeli k Velké čínské zdi, jež chránila hranice státu před nájezdy kočovných kmenů. Fotil jsem jako o život…

A co se týče financí krom víza do Číny, levných letenek a peněz vynaložených za ubytování v Číně, jsme zaplatili asi 3000 Kč za místní dopravu a zbytek utratili za suvenýry a především čínské speciality. Nakonec jsme se vlezli do 40 000 Kč za osobu. Cesta na vlastní pěst je cenově výhodnější než zájezd přes cestovku, ale hodí se spíš pro dobrodružnější povahy.